Pavel Krbálek - Linie v pohybu - sochy v kovu

3. 4. - 26. 4. 2016

Kovové plastiky, šperky, malby, kresby – z celoživotní tvorby významné osobnosti v oblasti české kovové plastiky, působící v Čechách (1959-1968, 1990-2015) i švýcarském a německém exilu (1968-1990). Výstava k nedožitým 88. narozeninám akademického sochaře Pavla Krbálka proběhne v Galerii v přízemí Novoměstské radnice.

Sochař Pavel Krbálek (1928 - 2015) patří mezi zakladatele české moderní kované plastiky a kovaného šperku.

Kurátorka výstavy: Zita Di Gallo

Otevírací doba:

út - ne 10 - 18 h

Vstup volný

Pavel Krbálek – akademický sochař

Mezi českými sochaři je jen málo těch, kteří pracují s kovy, respektive se opírají o hluboké řemeslné zkušenosti při zpracování těchto materiálů. Akademický sochař Pavel Krbálek patří v tomto směru k ojedinělým osobnostem. Jeho význam pro oblast železné moderní plastiky v Čechách je nepopiratelný a to i přesto, že jeho tvorba šla často svébytnými cestami a její zařazení do kontextu českého výtvarného umění, díky dlouholetému působení v exilu, není doposud zcela doceněno. Vedle železné plastiky se stal také významným tvůrcem kovaného šperku, kde se prosadil především během svého exilového pobytu ve Švýcarsku a Německu v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století.

Vyrůstal v prostředí moravského městečka Miroslav, obklopen tradicí rodinné kovářské dílny, kde získal základní cit pro řemeslo a materiál. Studium na brněnské škole uměleckých řemesel na přelomu čtyřicátých a padesátých let rozvinulo jeho výtvarné schopnosti, které následně plně prohloubil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde se stal žákem prof. Bedřicha Stefana, který v Pavlovi Krbálkovi rozvíjel jedinečný vztah k utváření železa. Do studia vložený rok stáže na berlínské Vysoké škole výtvarného a užitého umění, kde se prohloubila jeho vazba k figurálnímu umění, se odrazil v důrazu na lidskou figuru. Zakončení studia dvojicí abstraktních kovaných a svařovaných soch v roce 1959 bylo ojedinělým počinem, který byl v doznívajících padesátých letech sice rozporně přijat, ale znamenal počátek autorovy tvorby v šedesátých letech, kdy vznikal velký počet železných soch, ve kterých se autor prezentoval jak ve stylizaci především ženské figury, tak v ryze abstraktních kompozicích. V polovině šedesátých let se Pavel Krbálek počal zabývat i kováním šperku, který prezentoval na větové výstavě v Montrealu roku 1967. V době uvolnění poměrů roku 1968 odchází Pavel Krbálek do Švýcarska, kde jako hostující profesor-výtvarník vyučuje na uměleckých školách. Okupace Československa mění tento pobyt na dlouholetý exil. I když sochař nepřestává vytvářet kovové sochy, věnuje se stále více kovanému šperku, kdy ze zlata a stříbra vytváří autorský šperk, utvářený přímo na konkrétní model, který organické linie kovu dotvářejí ve svébytném půvabu a jedinečnosti. Na konci osmdesátých let počíná vytvářet řadu exteriérových sochařských děl ve Švýcarsku a především v Německu (Muggensturm, Rastatt). Účastní se mezinárodních sochařských přehlídek v Japonsku, odkud si přiváží ocenění za svoji tvorbu. Socha Niké, která byla oceněna roku 1991 na mezinárodní sochařské přehlídce v japonském Hakon Open-Air Museum, se stala později podkladem pro dvojici stejných soch, umístěných ve švýcarském Lucernu a na Pražském Hradě, symbolizujících období exilu řady českých umělců i podporu demokratických zemí v úsilí o svobodu totalitarismem podrobených zemí. Po návratu do vlasti vytvářel Pavel Krbálek četná díla v oblasti železné plastiky a věnoval se rozměrným projektům ve veřejném prostoru (socha Radost v Miroslavi, socha Prometeovi na hradě Helfštýně). Většinu těchto prací vytvářel ve své rodně Miroslavi, kde s pomocí kovozpracujícího podniku Petra Juračky vznikala většina prací ze závěrečného sochařova tvůrčího období.

Nedílnou součástí tvorby Pavla Krbálka byla kresba, která svojí přesností a jistotou odráží výtvarné myšlení sochaře. Později se začíná Pavel Krbálek věnovat i malbě, kde větší expresivita barev mu umožňuje vyjádřit další rozměr své výtvarné osobnosti, i když malbu vnímal jen jako jakýsi aktivní odpočinek a vybočení ze sochařské tvorby.