Labyrintem pražského tajemna

20. 5. - 8. 6. 2014

Novoměstská radnice, p. o., Karlovo nám. 1/23, 120 00 Praha 2, Galerie ve věži
Otevřeno út – ne 10 – 18 hodin
Vystavené materiály mapují jednotlivá uskupení umělců z přelomu století, zaobírajících se náměty na hranici reality a fantaskního světa a pražskou literaturu od druhé poloviny 19. století do 2. světové války. Krom těchto „prvotních“ pramenů pokrývají i „sekundární“ zdroje, tedy knihy reflektující Prahu v daném období. Výstava si vzhledem k omezenému rozsahu nemůže činit nárok na úplnost, představený komplet však nabízí, doufejme, dostatečně reprezentativní sondu do literární a výtvarné podoby fantaskní a romantické Prahy.

Pavel Růt

/* 1967 v Praze/ patří k nejvýraznějším výtvarníkům střední generace. Zabývá se jednak vlastní volnou malířskou tvorbou a výrobou grafických listů, ale mnohem více ilustracemi a grafickým a výtvarným zpracováním knih.

Vstupné v souvislosti se vstupem na věž

Motto:
Absolutnost stojí na dvou principech: na Volnosti neboli Vznešenosti a Kráse (…) Samotná pak Krása je lesk pasivního, míru, slabosti nemoci, tajnosti, tajemnosti – negativity vůbec. Mystériem Krásy je však Čarovnost, t. j. Strašidelnost. Čarovnost však je: Jsoucnost něčeho, co není. Ale tím je tento svět – přízrak, svět – kontradikce.

Ladislav Klíma – Traktáty a diktáty


Výstava zdrojových obrazových materiálů ke knize Labyrintem pražského tajemna mapuje jednotlivá uskupení umělců z přelomu století, zaobírajících se náměty na hranici reality a fantaskního světa. Jde především o skupinu autorů vystavujících v galerii Bohumila Kočího Z říše pohádek, spolek Verein Deutscher Malerinnen Prag, seskupení kolem tiskařské dílny Alessandra de Piana a volné sdružení Česká grafika. Mnozí z těchto umělců se následně podílejí na založení družstva Artěl, zakládají skupinu Sursum či později působí ve spolku Hollar. Němečtí autoři odcházejí postupně kolem roku 1910 většinou do Vídně a vracejí se v 30. letech. V té době se z Lipska do Prahy vrací též Hugo Steiner-Prag a zakládá školu Officina Pragensis, jejíž žáci, například Jaroslav Šváb, Libor Fára či Adriena Šimotová, tvoří špičku československé grafiky šedesátých let.

Za necelých čtyřicet let, na nichž Labyrint pražského tajemna obrazově staví, se výtvarné pojetí posunulo od symbolismu k dekadenci, poté k expresi a v předvečer války skončilo u existencionálního civilismu. Přesto jako by v pozadí stály stále stejné fantaskní představy, strach z nejisté budoucnosti a ono nevyslovené tajemství. Vystavené materiály mapují pražskou literaturu od druhé poloviny 19. století do 2. světové války; krom těchto „prvotních“ pramenů pokrývají i „sekundární“ zdroje, tedy knihy reflektující Prahu v daném období.

Výstava si samozřejmě vzhledem k omezenému rozsahu nemůže činit nárok na úplnost, představený komplet však nabízí doufejme dostatečně reprezentativní sondu do literární a výtvarné podoby fantaskní a romantické Prahy.